Protože jsme všichni středoškolští studenti, náramně se nám hodil termín našich jarních prázdnin, na které se nám podařilo sehnat ony levné letenky (so 11.3. Wroclaw–Stockholm, pá 17.3. Malmö-Katowice). Plán byl tedy následující: busem z Brna do Katowic, z Katowic do Wroclawi, poté letadlem na letiště vzdálené asi 100km od hlavního města Švédska. Potom stopovat ze Stockholmu na jih přes větší švédská města do Malmö, stihnout letadlo zpět do polských Katowic a navázat busem zpátky do Brna.
Už asi týden před odjezdem běžel náš Instagram projekt s názvem stopem_tam_a_sem, kde jsme zatím přidávali fotky a videa z našich předešlých stopařských dobrodružství. Idea tohoto projektu je vlastně ukázat lidem nefalšovanou a autentickou podobu levného cestování a podpořit je, aby podobné dobrodružství také alespoň jednou za svůj život absolvovali. Osobně si myslím, že hodně lidí touží podobně cestovat, ale jen hrstka z nich se k tomu opravdu někdy odhodlá, což je veliká škoda.
A tak náš trip započal. Na rozdíl od pár jiných dopravních spojů v následujícím týdnu se nám na první bus z Brna do Polska podařilo dorazit včas. S nadšenými úsměvy na tvářích jsme vyrazili na cestu do Katowic, kde nám noční čekání na zpožděný bus zpříjemnil trochu podnapilý polák vyprávěním svého životního příběhu. Po usednutí do sedadel směr Wroclaw započala bezesná noc, která skončila brzo ráno na wroclawském letišti, kde na nás dolehla únava, ze které nás spolehlivě probraly dlouhé dohady s letištním personálem o velikosti našich batohů. O dvě hodiny později, které utekly jako voda, jsme se ocitli v Nyköpingu, kde naše dobrá nálada vygradovala poté, co nám na ležérně zvednutou ceduli „Stockholm“ zastavilo auto a čtyři z nás zavezlo do hlavní švédské metropole. Řidič se ukázal jako borec a spadly nám brady, když sjel ze své trasy a zavezl nás přímo k našemu couchsurferovi, kde jsme se o hodinu později sešli v kompletní sestavě. Couchsurfer byl ztělesněné dobro – po komentované procházce centrem města uvařil jídlo, na které jsme s láskou vzpomínali ještě na konci týdne. Večer to byl veselý, tudíž není divu, že druhý den stopování do Örebro začalo až ve 14:00. Cesta nebyla jednoduchá, někteří museli popojet část cesty vlakem a někteří málem byli nuceni přespat ve stanu, ale neztratili naději a nakonec i oni dorazili ke couchsurferce, kde na ně čekaly plné talíře jako odměna.
Vřelá atmosféra po celý večer i ráno zajistila, že jsme se velmi neradi druhý den loučili s našimi skvělými hostiteli. Po nalezení dobrého výchozího místa u dálnice se naše cesty trochu rozdělily, vzhledem k tomu, že vlastníci stanů si chtěli alespoň jednou vyzkoušet přespání v divočině. Dva z nás bez stanu si museli najít civilizovaný nocleh, a tak jsme za tmy dorazili do Göteborgu, hodili batohy na hostelový pokoj, a do noci se procházeli krásně osvětleným nočním městem zatímco jsme sledovali na Instagramu zážitky našich táborníků. Ti sice naplno zakusili pořádnou švédskou zimu, ale odměnou jim byl pohled na zamrzlé jezero osvětlené ranním sluncem. Do Göteborgu dorazili mimo jiné díky úžasnému taxikáři, který by si normálně za vzdálenost, kterou překonali, mohl naúčtovat opravdu velké (typicky švédské) peníze.
V podvečer jsme opět byli všichni spolu a pomalu jsme vyrazili k dalšímu hostiteli, se kterým jsme neměli moc šanci si popovídat, protože druhý den vstával do práce a šel tedy brzo spát. Stihl nám ovšem udělat ukázku svého útulného, kreativně vyzdobeného bytu než jsme se pustili do přípravy večeře, po které jsme kus spánku obětovali hraní Una. Ráno jsme napsali děkovný vzkaz, dali sbohem půlročnímu kotěti a se zastávkou v sámošce vyrazili k dálnici. Veliké nadšení, kdy nás všechny během 15ti minut postupně nabrala auta, skončilo brzkým shledáním celé šestice u nedaleké IKEA v průmyslové zóně, naštěstí hned u nájezdu směrem na Malmö. Bohužel ne na všechny z nás se usmálo štěstí – jedna dvojice se včas dostala do Malmö a podařilo se jí zajistit dalšího couchsurfera, druhá musela dojet vlakem, aby nenabrala příliš velké zpoždění a třetí dvojice zůstala kdesi na půli cesty odkázána na stan. V Malmö jsme se po náročném dni tedy sešli pouze 4, a v krásném bytě našeho milého hostitele jsme u hraní FIFA a pití čaje plánovali následující den.
Výlet do Kodaně jsme od počátku brali jako možnost „třeba to vyjde“, a ačkoli nevyšla úplně pro všechny, rozhodli jsme se koupit ranní jízdenky do Dánska alespoň pro nás 4. Když jsme s naším hostitelem probrali náš plán, spadly nám brady podruhé, protože se nabídl, že nám zapůjčí náhradní klíče od jeho bytu, abychom večer po příjezdu z Dánska nemuseli mrznout venku, než se sám vrátí z práce. V poledne jsme tedy dorazili do kouzelné Kodaně, silně připomínající Amsterdam, z jejíchž zajímavých míst jsme za 7 hodin stihli vytěžit opravdu maximum, až se nám nechtělo odjíždět. Po zážitku v podobě důsledné hraniční kontroly jsme se po návratu do Švédska setkali se zbylou dvojicí, která mezitím půlku dne strávila objevováním pobřeží a krás centra Malmö. Zbytek večera jsme u hraní FIFA a se špagetami čekali na našeho hostitele, který si s námi po práci rád zahrál.
Týden nám utekl velmi rychle a najednou nastal den odjezdu. Se srdečnými objetími a slovy díků jsme se ráno svižně vydali k autobusovému nádraží na bus jedoucí na letiště, který by nám nebýt hodného řidiče ujel a dost znepříjemnil život. Dorazili jsme včas na odbavení jednoho plně narvaného batohu, a za chvíli už jsme vzlétali na vzdušné cestě do Polska. V Katowicích jsme zbytek dne okupovali stoleček v jídelním patře místního nákupního centra, odkud jsme se střídali ve výpravách za jídlem a nákupy suvenýrů. Na výchozí autobusové stanoviště hned vedle centra jsme dorazili včas, nicméně celých 10 minut kdy jsme přemýšleli nad tím kdepak se ten bus zase zpozdil nás nenapadlo podívat se za vedlejší budovu. Řidič zřejmě čekal s vírou, že dorazíme a hned jak jsme se usadili, tak jsme vyjeli na poslední část našeho tripu, který jsme zakončili o půl třetí ráno v našem milovaném Brně.
V rámci Evropy se nejedná o nejlevněji strávený týden v cizině, nicméně udržení v realistickém rozpočtu byla jen jedna z mnoha našich výzev, které se nám celkem podařilo překonat. Pár mírných zklamání nemá šanci vyrovnat se dojmu všech těch úžasných zkušeností a momentů, kterých jsme za celý týden prožili hodně. Obětavost, ochota za rámec očekávání a důvěra všech řidičů a hostitelů byly často v takovém měřítku, až nás braly za srdce, a byly tím hlavním, co z našeho švédského tripu udělalo tak nezapomenutelný zážitek.
