První co jsem po příletu zpozoroval bylo, že je tam opravdu teplo. Následně jsem šel za paní úřednicí, které se nelíbilo, že moje adresa na ostrově je „will see“ a nechtěla mě pustit dál. Po vyřešení této komplikace mi další paní sdělila že můj batoh je v USA. Vybral jsem prachy a šel jsem k moři, které je asi 1 km od letiště. Po menším hygienickém zákroku jsem se rozhodl, že je čas zkusit stop. Po chvilce mi zastavilo auto a hodili mě do Viex Fort, což je přístavní město jen kousek od letiště. Koupil jsem si pivka a vydal se k moři. Protože jsem neměl přebytečné finance ani náladu hledat nějaký ubytování, udělal jsem si provizorní couchsurfing v křoví. Ráno jsem pokecal s rybářem, kterého jsem potkal už den předtím a vydal se směrem do ghetta. V ghettu jsem potkal týpka, kterej mi řekl že je to tam nebezpečný a následně mi daroval kokosový ořech. Vydal jsem se zpět na letiště pro své zavazadlo. Cestou jsem si chtěl sednout do stínu ke stolku. Postával tam takovej pán tak jsem se zeptal zda si můžu sednout. Dali jsme se do řeči, zjistil jsem že prodává nemovitosti, že studoval v Dánsku a žil v Německu. Také jsem zjistil, že u něj můžu spát. Po tom co jsem se vrátil s batohem jsem dokonce zjistil, že mi dal celou chatku a ještě večeři. Já jsem mu nabídl alespoň vodku, ničím cennějším jsem totiž nedisponoval. Zůstal jsem i další noc, seznámil jsem se s důchodci ze Skotska a Kanady i s místní černošskou komunitou.
Další den jsem si nechal u Terryho nějaký věci a vyrazil na stopa. Myslím, že na jeden stop jsem se dostal do Micoud. Micoud je malá rybářská vesnička. Místní na mě koukali stylem wtf co tady dělá ten whiteman. Místní gangsteři mi nabízeli trávu, což je na Svaté Lucii klasika všude. Když jsem si fotil na hřbitově kozy, oslovila mě starší paní a ptala kde bydlím. Odpověděl jsem, že nevim a ona tak pojď bydlet ke mě. Tak jsem šel k paní Heleně a nakonec jsem tam zůstal dva dny. Paní Helena měla manžela Pepu, zahrádku a psa, bylo to tam prostě jak někde u nás na dvorku. V okolí Dennery jsou krásné pláže a lesy kokosových palem a to vše bez lidí.
Rozloučil jsem se s Helenou a Pepou nechal jim tam nějakej cash za nocleh a potravu a vyrazil jsem stopem směr sever. Na dva stopy jsem dorazil do Dennery, kde mi řidič doporučil ať se jdu podívat na místní vodopády. Cestou jsem potkal místního pěstitele konopí, který si řikal Big Bud. Nabídl mi cukrovou třtninu a nakonec šel se mnou až k vodopádu. Pozval jsem ho za to na brko a vodku. Když se mě zeptal kde budu spát, napadlo mě, že bych mohl spát přímo u vodopádu. Což jsem taky udělal – prales, oheň z kokosů, polévka, vodka… prostě pohoda. Ráno jsem si uvařil kávu a trochu se pomotal po okolí. Cestou zpět sem potkal svýho kámoše a další místní obyvatele, což jsem hned využil k další jízdě zdarma k moři až do centra Dennery. Tam se náchází přístav a trh s rybami, spousty černochů jinak nic zvláštního.
Následně jsem šel celkem dlouhou dobu pěšky. Cestou jsem potkal černošky, který mi řikali nechoď pěšky jsou tu hadi počkej si na bus. Po chvíli mi zastavilo auto v něm dva týpci, kteří nedokázali pochopit, že nemám hotel a že nevim kam jedu. Jeden cestou vystoupil a druhej mě hodil až téměř na nejsevernější část ostrova do hotelu ve výstavbě. Koupil mi kolu a nějakou místní specialitu. Už když jsem přijížděl viděl jsem na kopci zvláštní útvar, tak jsem se rozhodl, že tento útvar bude můj domov. Přelezl jsem nějaké soukromé pozemky a nakradl nějaké kokosy, protože jsem neměl vodu – prostě lowcost travel. Na kopci jsem potkal Trevora jak venčil psa, v noci jsem zmoknul a ráno vyrazil zpět. Zastavilo mi hned první auto, řidičem byl údržbář a hodil mě přesně kam jsem potřeboval do Rodney Bay. Rodney Bay je největší tourist trap na ostrově, taky je tam prý nejkrásnější pláž na ostrově. Nakoupil jsem zásoby rumu, jídla a vyrazil prozkoumat pláž. Cestou jsem pozoroval zvláštní lidské druhy jako tlustý brity, amíky a spoustu dalších neidentifikovatelných tvorů. Trošku jsem se opil a mé oko zaměřilo opuštěný hotelový komplex přímo nad Rodney Bay. Cíl byl tedy jasný, dostat se tam a zjistit jestli tam není černoch s letlampou. V pohodě jsem se tam dostal, na terase vyrobil svůj hotel a šel zpět do města a na pláž. Následně jsem vylezl na nejvyšší kopec v okolí. Jelikož se mi nechtělo vracet stejnou cestou hodil jsem to podle azimutu pralesem dolu, doporučuji kouknout na video byla to sranda.
Další den jsem vyrazil do hlavního města Castries. Na trhu jsem koupil mačetu a nějaké suvenýry a jel do hajzlu, nemám rád velký města…
Moje cesta pokračovala do Soufriere. Tam šel už stop trošku hůř, protože to není hlavní tah. A některý lidi jsou tam rasisti, tak berou na stopa jen černý. Ke konci jsem si řekl, že na to kašlu, jezdilo tam dost bílejch a dělali že nechápou o co mi jde. Vyrazil jsem pěšky a po nějaký době mi zastavil typ, že prý jsou tam hadi a proto mě vzal. Pohodička, dostal jsem se do Soufriere. Přišel ke mě týpek jestli nechci průvodce na Petit Piton což je druhá nejvyšší hora na Svaté Lucii. Řikám mu že nechci, ale potřeboval bych nabrousit mačetu. To jsme nakonec nezvládli, ale typ mě pozval do ghetta a ubytoval mě. Poté, co jsem se stal právoplatným členem ghetta jsem se vydal na výlet po okolí, nakoupil pivka pro hostitele a manželku a oříšky pro děti. Když jsem se ráno probudil hostitel už na ulici prodával trávu, já si zašel koupit snídani a připravit se na výstup. Vzal jsem všechny věci, zeptal se na cestu a vyrazil. Každej mi chtěl dělat průvodce asi za 100 usd. Následně jsem se ztratil a když jsem se našel, místní retardi po mě chtěli peníze, aby mi ukázali cestu na horu. Už jsem byl docela zoufalej, když jsem potkal pralesního muže, který mi posloužil jako úschovna zavazadla i jako navigátor. Výstup na horu byl úžasnej, 739 m výškovejch metrů od moře byla celkem makačka, ale stálo to za to. Na hoře jsem byl úplně sám, cestou dolů jsem potkal 5 dalších horolezců. Vrátil jsem se za svým lesním kamarádem, který mi ukázal cestu k sirným pramenům. Cesta vedla pralesem a byla vážně krásná, dokud jsem ji neztratil… Pak vedla stále pralesem, ale už se mi tak nelíbila. Nakonec se mi podařilo dostat se z pralesa ven do nějakýho turbo gringo resortu. Došel jsem k silnici a hned první auto zastavilo a hodili mě k odbočce na sirný prameny, prostě pecka. U pramenů bylo i koupaliště, který bylo večer zdarma. Tak jsem se krásně vykoupal ve společnosti místních černošek. Krásné zakončení vyčerpávajícího dne.
Ráno jsem si dal ještě relax v menším bazénku, který byl zdarma nonstop a vyrazil zpět do Soufriee. Už jsem byl nějakej znavenej nebo jsem prostě jen babrák, ale zaplatil jsem si cestu zpět do Viex Fort. Když jsem dorazil zpět, nakoupil jsem zásoby rumu a vyrazil k mému novému domovu. Terry ještě spal, ale potkal jsem týpka, kterej mi řikal, že jsem magor, že nemůžu jezdit takhle sám po ostrově a že mě přinejmenším okradou. Když jsem povykládal své zažitky tak jen čuměl. Zase jsem dostal svojí chatku a zjistil jsem, že vedle v resortu můžu jít do bázenu a na lazy river… pohoda. Hned u ubytování měl zastoupení malej místní pivovar, a protože mi stále zbývaly peníze, ochutnal jsem všechny druhy piv. Další den jsem ještě podnikl výpravu na nejjižnější část ostrova a propil poslední peníze, protože jich pořád bylo moc.
Celkově jsem na ostrově za 10 dní utratil 500 karibských dolarů, což je cca 5000 kč. S letenkou tedy 18 000 kč. Teď jsem se dočetl toto: Saint Lucia is one of the worst islands to hitch-hike in the Caribbean. (Svatá Lucie je jeden z nejhorších ostovů na stopování v Karibiku.) Moje zkušenost je, že je to v pohodě a určitě doporučuji. Kdyby jste chtěli ubytovat u Terryho dám vám souřadnice. A nezapomeňte se podívat na velkofilm na mém YouTube kanálu, který mapuje tuto cestu.
Vít Vomáčka
