Miky, než se tě začnu ptát na věci kolem tvýho zajímavýho projektu, tak by mě zajímalo jestli si pamatuješ na svoje stopařský začátky?
Dostal jsem se k tomu tak, že jsem chtěl zažít nějakou výzvu. Takže jsem si stoupnul na cestu a stopoval. Z Moravy domů. Bohužel jsem vybral špatnou stranu, takže místo domova jsem jel na Slovensko. Ale pak už to bylo lepší. Samozřejmě člověk na to musí mít čas.
Proč jsi založil závod LowCost Race?
Šlo o to předat lidem zkušenost, že nemusím při cestování utratit moc peněz a naopak můžu zažít víc, než lidi co platí peněz spoustu. Můžu třeba zkusit stopovat a dostat se k místním lidem. Je to prostředek, jak se jim otevřít – a to odhaluje víc z cestování.
Ve finále, to fakt asi není o penězích nebo o budgetu, který máš. Zajímalo by mě jaké způsoby máš, jak se dostat do té nálady kdy je člověk otevřený vůči lidem při cestování.
Klíčem například je, zeptat se, pokud tě něco zajímá. Prostě si to nevygooglim, ale zeptám se někoho místního, co si o tom myslí a jestli mi poradí. A třeba to potom může mít pokračování.. někdo mě pozve na jídlo, něco zajímavýho mi ukáže.. Ale to důležité je nebát se a zeptat.
Jak to o čem mluvíš a co děláš souvisí s tím, jestli umím nějaký cizí jazyk? Někdo by se toho mohl bát, protože nemluví místní řečí…
Hele umím plynně čtyři jazyky, a když jedu na balkán, tak je mi to úplně k ničemu. Jazyková vybavenost je jedna věc, druhá věc je řeč těla. To říkají i odborníci – 60-90% je neverbální komunikace. Je to trochu o sebevědomí – nebát se mluvit a gestikulovat. Ideálně si dát s místníma jedno pivo…nebo tři (smích) a pak to prostě zkusit, opakovat jejich věty… To hodně otevře dveře, často to není nějakej hlubokej rozhovor, ale stačí základ – jak se ten člověk má, co dělá a podobně.
V čem bych měl bejt dobrej, aby mi tohle celý o čem se teď bavíme šlo na denní bázi a nebyla to pro mě jenom nějaká snaha o změnu na deseti-denní dovolené? Popřípadě co za vlastnost, nebo povahu bych měl mít?
To je super otázka. Taky si říkám, že když se dá za těch deset dnů zažít to, co se dá zažít, tak co dělat těch zbylých 355. Nemám rád klišé, ale opravdu je důležitý být otevřený. Myslím si, že mám takovou povahu, že zůstávám vědomě dítětem. A ta klíčová vlastnost je zvědavost. A to je důležitý, pokud něco nevím, tak se zeptám.
Co bych měl konkrétně dělat s tím, co se naučím při LowCost Race nebo při cestování obecně?
Dám příklad. Jeden z úkolů v LowCost Race byl dostat se do médií. Na to neexistuje recept. Nikde nenajdeš návod. Musíš improvizovat v úplně nový situaci.
Takže bych řekl, že je to schopnost plánovat a zároveň si držet prostor pro improvizaci. Může to znít divně, ale takhle to funguje i v mém osobním životě. Mám sice plán, ale i čas se zastavit, pokecat nebo se zajímat a to dělá můj život daleko zajímavější.
Co říkáš na problém mnoha cestovatelů, že v průběhu toho vymezeného času na dovolenou mají větší a větší touhu zůstat na cizím místě a nevracet se? Asi se mnou budeš souhlasit, že pár lidí si může dovolit cestovat téměř “celoročně” ale rozhodně tak nemohou fungovat všichni.
To je poměrně složitější otázka. Zkoušel jsem třeba digitální nomádství, ale u mě to moc nefunguje. Nedokázal jsem najít tu hranici, kdy pracovat a kdy už nepracovat. A myslím si, že i cestování by mělo mít nějaký smysl, měl bys vědět co z toho máš, nebo co bys z toho chtěl mít. Ať už v ČR nebo globálně.
Pokud se bavíme o “dovolených” (7, 14 dní..), tak ta zkušenost je taková, že ten pocit znám a uvědomuju si ho a nějak se snažím s ním pracovat. Mám tady v Praze další projekty jako je LowCost Race a podobně. Těm se musím věnovat. A zároveň jde zůstat v té cestovatelské vlně i pokud člověk cestuje po Čechách. Což může být taky super.
Hodně se bavíme o kontaktu s lidma a cestování. Myslíš si, že jsi cestovatel právě proto, že máš rád lidi?
Cestovatel je silný slovo. Spíš jenom čas od času vyjedu ze svýho běžnýho života. Tak jednou do měsíce. Co se lásky k lidem týče, nemyslím si, že je to nutnost. Já lidi zbožňuju i nenávidím. Na jednu stranu jsou horší než zvířata a dělaj tady paseku… Na druhou stranu vnímám krásný lidský hodnoty a baví mě věřit, že převažujou. Obecně lidem víc
věřím než nevěřím. Přijde mi to výhoda, ale ne podmínka.
Ještě se vrátím trochu zpět když si říkal, že jdeš po chodníku a najednou někoho zastavíš, snažíš se prohodit slovo a na něco se zeptat. Proč bych tohle všechno měl dělat? Nemám mít pocit, že toho člověka otravuju, nebo že to co dělám je prostě divný?
Divný to je. Divný znamená neobvyklý. Je to osobitý. Pokud potkáš zajímavýho herce na ulici a zajímá tě, není škoda ho neoslovit? Tisíce lidí ho potká a říká, že ho viděli. Ale není lepší být ten tisící-první a pozvat ho na kafe?
A ano, možná ho otravuješ. Možná to tak ale cítit nebude a něčím tě obohatí. Jsou lidé, které to reálně otravuje a ti mají samozřejmě možnost tě slušně odmítnout. Je ale spoustu lidí, který to potěší.
Kolik přátel jsi získal z LCR?
Mám hodně nabitej program, takže s většinou se nestýkám na nějaké hluboké každodenní bázi, přestože spoustu z nich jako přátele vnímám. Takových lidí, kteří ve mně něco zanechali, jsou díky LowCost Race minimálně desítky.
Co lidi, které se rozhodnou do LCR zapojit spojuje? Je prostředí ze kterýho pochází stejné, nebo rozličné? A do jaké míry to ovlivňuje jejich počínání v soutěži samotné?
Je to extrémně různý. Tak jak my cílíme komunikaci – většina jsou studenti. Statisticky průměrní lidé do LCR moc nechodí. Spíš tam jdou lidé, co chtějí zažívat nový věci a čelit novým výzvám. Takových je tam nejvíc. Ale jsou tam i lidi, kteří v životě nestopovali. Ale i ti jsou úspěšní, protože často dělají věci jinak. Originálně.
Závodníci mají vymezený čas 240 hodin (10 dní). Není to málo?
To je jenom inspirace. Způsob jak si ošahat nový druh zážitků. A dle reakce účastníků si myslím, že je to nabudí. A těch 10 dní je extrém. Moc se nespí a tak dále… Je to velkej koncentrát.
Není to ale do běžného života unavující, právě jak teď popisuješ? Zkrátka takový “roční lowcost race” by asi každý minimálně psychycky nevydržel..
Tohle nereprezentuje cestování. Ideálně by to asi člověk měl přenýst do nějaký “plynulejší” úrovně i na tý domácí scéně. Tohle je výzva ale výzvy jsou krátkodobý a intenzivní. Je to adekvátní otázka… Spíš to asi má lidi nakopnout – intenzivně – ideálně na celej rok, na deset…
Pokud mám správné informace, ty se závodu neúčastníš. Máš tedy nějaký prostor se zabalit a na pár dní odjet pryč s podobnou intenzitou, nebo už dneska hledáš výzvy trochu jiné úrovně?
Dávám si maličko jinej charakter výzev. Ale příští rok bych se rád Lowcost Race účastnil. V různých sférách se to snažím držet – v podnikatelský, komunikační i cestovatelský.
ptali se Erik a Šimon z redakce Stopujeme Východ
Web: LowCost Race
