Původně jsme chtěli do Kyjeva a stopovat až domů. Letenky ale zrovna byly přes náš rozpočet a tak necháme Ukrajinu na příště. Let do Varšavy byl za pár stovek. Tak jsme neváhali a šli do toho! Podle mně, je to na první stop dobrá destinace. Letadlo nám letělo v deset večer a tak jsme stihli ještě předletové pivko.
Do Varšavy jsme přiletěli okolo jedenácté. V tu dobu už nejel žádný bus do centra a tak jsme si řekli, že zkusíme stopa. Šli jsme podél silnice a mávali se zvednutým palcem na kolemjedoucí řidiče. Asi do pěti minut nám zastavily dva Gruzínci ve starším Opelu. Hodili nás až k Pałac Kultury i Nauki (Paláci kultury a vědy). Tahle sovětská stavba nás hned zaujala a tak jsme strávili pár minut v jejím okolí. Po takové fajn zkušenosti, přišla jedna nehezká. K našemu neštěstí, nám v centru téhle metropole zrušili ubytování na airbnb. Začali jsme hledat jiný místo kam bychom složili hlavy. To o půlnoci ve Varšavě není moc jednoduchý úkol. Většina hostelů byla už plná, ale přece jen jsme na jeden volný narazili. Ubytovali jsme se a hned usnuli. Ve Varšavě jsme strávili ještě jednu noc. Město jsme si užili. Doporučuju dát si pozor na pití na veřejnosti. V celém Polsku je poměrně vysoko pokutované. My jsme měli ve Varšavě štěstí, ale nebojte, ještě s k tomu vrátím.
Náš další stop byl do Krakova. Metrem jsme se posunuli za město a tam u silnice stopovali. Byl to ten nejdelší stop. Stopovali jsme cca. tři, čtyři hodiny. Už nám docházel čas, pivo i morálka. Prokopovi to hned ráno z Krakova letělo do Prahy a tak nám nezbylo nic jiného, než jet autobusem. Abych nezněl úplně negativně, tak musím podotknout, že hodně lidí nám zastavit chtělo, ale bohužel nikdo zrovna do Krakova namířeno neměl. Když jsme tam dorazili, bylo asi půl dvanácté večer. Ubytovali jsme se a vyrazili do centra. Ve večerním marketu si kluci koupili cestovního pivsona. Já zrovna chuť neměl a tak jsem vynechal, což se mi záhy vyplatilo. Jakmile jsme se totiž dostali na hlavní náměstí, zastavila nás policejní dodávka. Vysvětlila nám, že se na veřejnosti pít nesmí. Chlapci měli zaplatit 100 zlotych (to je něco přes 500 Kč na jednoho cca.). Policajti se s nimi prošli až k bankomatům. Prokop zkoušel jestli mají strážnici aspoň troška citu ale hnout s nimi nešlo. Pokutu teda zaplatili, dostali od nich takový ošklivý papírky a popřáli nám hezkou dovolenou. Ze samého smutku jsme to šli zapít. Takže pozor ať se Vám v Polsku ty noční pivka taky neprodraží.
Ráno byl už Prokop pryč. Zbytek cesty byl teď na mně s Dominikem. Vyrazili jsme po vydatném obědě. U popelnic našli karton, na který jsme napsali “Katowice/Ostrava” a začali stopovat. Stopovali jsme asi hodinku a říkali jsme si, že možná to Polsko není na stop ta nejlepší země. Šli jsme na blízkou benzínku v beznaději. Nakonec ale na stanici přišla milá slečna, která jela přes Katowice. Dříve taky stopovala a vnímá to tak, že chce laskavost oplatit dalším stopařům. Takový jsme měli odvoz. Dovezla nás až ke slavnému stadiónu, který vypadá jako UFO. Sama z toho měla asi větší legraci jak my dva. Popřála nám hezký pobyt a dali jsme si sbohem. V Katowicích už jsme věděli, že bychom neměli pít v ulicích a tak jsme raději chodili po hospodách. Obzvlášť se nám líbil místní sport bar s levným pivem. Majitel byl sympaťák a vyprávěl nám o svém synovi, který kdysi v Praze hrával baseball. Rozloučili jsme se a po půlnoci jsme se vrátili na náš hostel. S veselou náladou jsme usnuli a druhý den opět vyrazili. Tentokrát jsme se už chtěli dostat do Česka.
Další den jsme vyrazili docela pozdě. Pěšky jsme došli až na silnici, která najížděla na dálnici směrem Gliwice. Tam vedla dálnice A1 na Ostravu. Nejlepší varianta by byla, kdyby nám zastavil nějaký Ostravák. To se ale nestalo. Do hodiny nám ale zastavil starší pár, který nás vysadil na dálnici. Odtud jsme se přes železniční most dostali na druhou stranu komunikace, kde byla už naše A1. Rozhodli jsme se stopovat na autobusové zastávce, kde jsme bohužel štěstí neměli. Přesunuli jsme se teda na čerpací stanici u které byl kruhový objezd. Na kruháči mě zahlédl Polák ve staré rachotině. Zastavil u nájezdu na benzínku, mávl na mně rukou a vyrazili jsme směrem Ostrava. Auto se celou dobu divně třáslo a kývalo. Sám řidič si nebyl jistý, jestli dřív neupadne kolo nebo se nerozlétnou okénka. Do Ostravy nás sice nehodil, ale vysadil nás na pumpě která byla 2,7 km od hranic. Tak jsme vyrazili na čundr a do toho Česka nějak došli.
V naší domovině jsme si dali v malé vesničce Ostravar dvanáctku. Pak po tmě vyrazili k nejbližšímu městu, novému Bohumínu. Šli jsme po silnici a zkoušeli zastavit projíždějící auta. Nakonec nám zastavil mladý Slovák který měl namířeno do starého Bohumína (hned vedle nového.). Tam nás vysadil a my šli hledat místo na spaní. Dnes na divoko, v přírodě. Našli jsme místo hned u vody, kde byla hromada slimáků. Slizouny jsme hodili do vody a nějak přespali. Ráno byla zima. Vyrazili jsme do města, abychom si nakoupili a vyšli na možná už poslední stop. Zastavovali jsme na nájezdu, kde nám zastavil mladík, který nás hodil do Ostravy. Sám tam měl prý štěstí. Dřív tady totiž stopoval na festivaly po Česku. Nám to štěstí asi chybělo. Po hodině jsme se přesunuli na nájezd směr Brno. Naše kontroverzní cedule s nápisem “Praha/Brno” zafungovala a do pár minut nám zastavilo starší auto. V něm velmi pohostinný a milý Ukrajinec který jel do Benešova u Prahy. Jmenoval se Yevhenii a celou cestu si s námi povídal o různých tématech. Byla to debata příjemná a obohacující. Nakonec jsme ale stejně skončili u hudby. Yev pouštěl písně z facebookové stránky nebo z youtubu. Poslední stop jsme si moc užili a nikdy na něj nezapomeneme. Nakonec si Yev zajel a hodil nás až do Prahy na Chodov. A to byl oficiálně konec naší cesty. Jsme doma!
Celkem nám to trvalo 6 dní a ujeli jsme více než 600 Km. Musím říct, že na první stop jsme měli skvělé zkušenosti. Potkali jsme mnoho skvělých lidí a vytvořili zážitky, které budeme moct dlouho vyprávět. Osobně to hodnotím jako skvělou zkušenost. Určitě bych každému kdo ještě stop nezkusil doporučil, aby do toho šel. Uvidíte, že to stojí za to. Z cesty přikládám i krátký cestopisný film, který celou naší cestu zachycuje v zábavnějším formátu.
Pavel Machálek
